V našem seriálu o Pravidlech se dnes zaměříme na hranice hřiště. Při každé hře existuje celá řada situací, které mohou nastat - a většina z nich má spojitost s polohou míčku. Většinou na první pohled poznáme, v které části hřiště míč leží, ale jak to bývá, občas je něco na hranici. Stejně tak i míč může ležet na hranici nebo jinak zajímavě a mohou vzniknout dohady. K správnému posouzení je třeba znát přesné hranice částí hřiště i hranice hřiště samotného.

S ohledem na Pravidla golfu rozlišujeme na hřišti tyto jeho části:

• odpaliště právě hrané jamk
• jamkoviště právě hrané jamky
• překážky (vodní překážky a bunkery)
• pole
  
  Ve všech těchto částech hřiště se mohou vyskytovat tyto objekty:
• volné přírodní předměty
• závady (pohyblivé a nepohyblivé)
• půda v abnormálním stavu (půda v opravě, náhodná voda, díra, hromádka, cestička po hrabavém zvířeti, plazu nebo ptáku)

Pro správný výklad Pravidel je třeba znát definice těchto částí hřiště a objektů a u některých i jejich hranice.

Odpaliště právě hrané jamky

Je to prostor, ze kterého hráč začíná hrát jamku. Hráč musí začít na správném, jemu určeném odpališti (např. pro jeho kategorii jsou určena odpaliště žlutá). V rámci Pravidel pro hráče znamená odpaliště plochu, která je určena z přední strany značkami dané sady odpališť, postranní a zadní hranici odpaliště tvoří obdélník, který vznikne naměřením dvou délek hole dozadu od značek odpaliště. Aby byl míč mimo tuto hranici, musí být celý mimo hranici. Někdy se spoluhráči významně sehnou a kontrolují linii značek a natýčkovaný míč. Naznačují tím, jestli hráč nehraje před značkami. Pokud ale míč jenom z části přesahuje linii předních bodů značek, a nepřesahuje ji celý, je vše v pořádku. Hráči by si ale měli dávat pozor, jsou pak z toho potom zbytečné komplikace.

Jamkoviště právě hrané jamky

Velmi důležitá část hřiště, upravená pro puttování. Při hraní jamky (právě hraná jamka) ovšem existuje pro hráče pouze jedno jamkoviště, na kterém musí jamku dohrát. Ostatní jamkoviště na hřišti (včetně cvičných greenů) jsou tzv.jamkoviště nesprávná, a hráč na nich nesmí hrát a musí postupovat podle Pravidla 25-3, tj.beztrestně dropovat mimo nesprávné jamkoviště, co nejblíže místu kde míč na nesprávném jamkovišti leží, ne blíže k jamce. Pravidlům hry na jamkovišti věnujeme celé jedno téma. Dnes si jenom vysvětlíme jeho hranici, protože je velmi důležité při uplatnění Pravidel vědět přesně, zda míč na jamkovišti leží nebo ne. Hranice jamkoviště není ničím vyznačena. Poznáme ji pouze podle vystříhané plochy jamkoviště. Plocha kolem jamkoviště, které říkáme forgrýn má trávu stříhanou výše. Zde záleží na greenkeeperovi, aby sekáním vytvořil jasný přechod mezi jamkovištěm a forgreenem. Míč je potom podle Pravidel na jamkovišti, když na něm leží nebo se ho jakkoli dotýká. Ještě dodám, že forgreen už patří do části hřiště označované jako "pole", o kterém se bude mluvit dále.

Překážky

Aby hřiště nebylo moc lehké a hra byla zajímavější, jsou na hřišti - ostatně jako ve všem - překážky. Jsou to vodní překážky příčné a podélné a dále překážky pískové - bunkery. Při hraní dané jamky má všechny překážky na hřišti hráč "k dispozici" bez rozdílu. Je jedno, jestli se dostal do bunkeru na právě hrané jamce nebo hraje z bankru na jamce vedlejší.

Vodní překážka

je jakékoli moře, jezero, rybník, řeka, strouha, odvodňovací příkop nebo jiný otevřený vodní tok (bez ohledu na to, zda obsahuje nebo neobsahuje vodu) a cokoli podobné povahy. Z různých důvodů se jako vodní překážka někdy označí i rokle nebo okraj stráně nebo lesa. Podélná vodní překážka je vodní překážka nebo část vodní překážky situovaná tak, že je nemožné nebo Soutěžním výborem pokládáno za nepraktické, spustit míč za překážkou v souladu s Pravidlem 26 1b. Je starostí Soutěžního výboru, aby při soutěži byly vodní překážky označeny. Příčná vodní překážka se označuje žlutými kolíky nebo čarami. Podélná překážka se označuje stejně, ale červeně. Kolíky a čáry tvoří hranici vodní překážky. Aby byl míč považován, že leží ve vodní překážce, stačí, když se překážky dotýká. V případě kolíků bychom přesnou hranici získali natažením provázku mezi sousedními kolíky z vnější strany kolíků. Když se míč provázku dotýká, je podle Pravidel v překážce. V případě čáry na zemi, která se dělá obyčejně sprejem,je to stejné. Definice ještě říká, že hranice vodních překážek se promítají svisle vzhůru i dolů. Míč na keři ve vodní překážce je ve vodní překážce. Je to tedy trochu jiné, než u hranice odpaliště. Zastavíme se teď u složitějších případů v Rozhodnutích, kdy je určení hranice vodní překážky obtížnější.

• Někdy se po deštích zvedne hladina vody ve vodní překážce a voda vystoupí i mimo kolíky. Soutěžní výbor by měl změnit označení překážky. Pokud tak neučiní, je všechna voda mimo kolíky považována za náhodnou vodu a hráč má beztrestnou úlevu.
• Nemělo by se to stát, ale co když je rybník na okraji dráhy neoznačený? A jeho vzdálenější okraj už tvoří hranici hřiště? Když už tedy Soutěžní výbor zanedbal povinnosti, je rybník podle definice vodní překážka, a protože nelze za ním dropovat (aut), je dokonce podle definice podélná vodní překážka a hráč může podle toho postupovat. V tomto případě je nejlepší s jednou trestnou ranou dropovat na dvě hole do strany.
• Kolíky označující hranice vodní překážky (rybník) nejsou správně umístěny nebo některý kolík chybí, takže v některých místech je část rybníka mimo kolíky. Hráčův míč je ve vodě, ale mimo kolíků. Hráč uplatňuje nárok, že jeho míč je mimo překážku a že leží v náhodné vodě. Jeho nárok není oprávněný. Soutěžní výbor je na vině, že překážka je špatně označena, hráč ale na základě této chyby nemůže požadovat výhodu. Jestliže místo, kde míč leží, se nachází evidentně v přírodních hranicích rybníka, nemůže být hráči v jeho nároku vyhověno.
• Další Rozhodnutí doporučuje, aby kolíky a čáry definující hranici vodní překážky byly umístěny co nejblíže podél přírodní hranice překážky. Např. kde se terén lomí dolů k vodě. To by mělo být považováno v případě potřeby i za přírodní hranici.

Pískové překážky

- bunkery jsou pískové překážky vytvořené úpravou terénu; obvykle je to prohlubeň, v níž byla půda nahrazena pískem. Travnaté plochy, které bunker ohraničují nebo v něm leží, nejsou jeho součástí. Hranice bunkeru se promítají svisle dolů, ale ne vzhůru. Míč na stromě nad bunkerem tedy není v bunkeru. Bunker nemá označené hranice. Jsou to hranice přírodní, hranice té prohlubně. Správný greenkeeper má okraje bunkeru zaříznuté, takže nebývá problém poznat, zda je míč v bankru. Prakticky to znamená, že aby byl míč považován za ležící v bunkeru, musí ležet na písku v bunkeru nebo se ho dotýkat, nebo ležet na zaříznutém okraji bunkeru bez trávy. Ale stejně bude zase výjimka. Opět několik Rozhodnutí:

• Jestliže voda při dešti nebo kropení greenu vyplaví písek z přírodních hranic bunkeru, není tento písek považován za část bunkeru. Hráč z něj může hrát bez zábran, může se při založení za míč i při nápřahu písku dotknout. Nesmí jej ale odstraňovat, pokud to není na greenu.
• Míč leží na trávě na hraně bunkeru, přesahuje přes okraj bunkeru, ale písku se nedotýká. Míč v bunkeru není, protože hranice bunkeru (na rozdíl od hranic vodních překážek) se nepromítají vzhůru.
• Míč je zcela zabořen ve svislém, zaříznutém okraji bunkeru. Okraj je bez trávy, takže míč leží v bunkeru. Hranice bunkeru se sice promítají svisle dolů, míč je možná mimo hranici, ale vnikl tam částí, která patří k bunkeru.
• Míč leží v bunkeru na pohyblivé nebo nepohyblivé závadě. Je v bunkeru? Dle Rozhodnutí je v bunkeru – to je ta výjimka. Připomeneme si, že v případě pohyblivé závady (igelitový pytlík) může hráč míč zvednout, pytlík odstranit a míč beztrestně dropnout co nejblíže místu, které je přímo pod místem, kde míč na závadě ležel. U nepohyblivé závady (betonový poklop) se míč může beztrestně zvednout, najít nejbližší místo úlevy a do vzdálenosti jedné hole míč dropnout. Musí to být samozřejmě v tomto bunkeru.
• A ještě jeeden příklad. tzv. travnaté bunkery nejsou ve smyslu Pravidel bunkery, ale normální raf, a proto, když míč leží na travnatém ostrůvku uvnitř bunkeru, není v bunkeru. Když míč leží na větvi stromku nad bunkerem, také není v bunkeru. Ovšem, prorůstá-li tráva pískem v neudržovaném bunkeru, nepovažuje za travnatou plochu a hráč se musí chovat jako v bunkeru.

Pole (Through the Green)

"Pole" je celá plocha hřiště kromě odpaliště a jamkoviště právě hrané jamky a všech překážek na hřišti. "Pole" je tedy všechno ostatní, než co jsme zatím prošli, a co je ve vlastních hranicích celého hřiště. Znovu a znovu budu toto připomínat, protože někteří hráči si stále nedokáží uvědomit, že vůči Pravidlům není rozdíl mezi fervejí a rafem a dalšími plochami. Pole je forgrýn, semiraf (i muldy kolem bankrů u grýnu), raf, hluboký raf, křoviska, les, holá místa na hřišti atd.
Hranice hřiště je hranice moc důležitá, neboť za hranicemi hřiště se nesmí hrát – míč je mimo hřiště. Míč je mimo hřiště, jestliže celý leží mimo hřiště. Pokud je hranice hřiště vyznačena kolíky nebo plotem, je čára určující hranice hřiště dána spojnicí vnitřních bodů sousedních kolíků nebo sloupků plotu v úrovni země. Nezáleží na druhu plotu nebo zábradlí. Jestli je s pletivem, plaňkový atd., nebo jestli jsou plaňky ke kůlům přidělány zevnitř nebo z venku. Vždy jsou rozhodující kůly. Spojíme si kolíky nebo kůly provázkem z vnitřní strany hřiště, ale na úrovni země. Když míč je celý za provázkem, je v autu. Když se jej dotýká, není v autu. Jestliže je hranice hřiště určena čárou na zemi, nachází se sama čára mimo hřiště. To znamená, že vlastní hranicí hřiště je vnitřní okraj čáry (čára se dělá sprejem, takže má určitou šířku). Když míč leží na čáře, už je v autu, když jeho část přesahuje vnitřní okraj čáry do hřiště, aut to není. Je to jinak, než ve fotbale. Tam je aut, až když celý míč je za čárou.

Předměty, které vyznačují území mimo hřiště, jako stěny, ploty, kolíky a zábradlí, nejsou závadami a jsou považovány za pevné. Je důležité si to připomenout. Kolíky nesmíme vytahovat, od hraničních plotů nemáme úlevu, tyto závadami nejsou, protože jsou už za hranicemi hřiště. Hranice hřiště se promítají svisle vzhůru i dolů - hráč proto může stát mimo hřiště a hrát míč, který leží v hřišti. Soutěžní výbor je povinen hranice hřiště označit. Když hranice nejsou v pořádku, mohou nastat problémy. Buď hráč může hrát omylem z autu, nebo je těžké posoudit, zda míč leží v autu či nikoli. Opět si uveďme několik příkladů...

• Známý problém – chybí autový kolík. Jestliže situace vypadá podle ostatních kolíků, že asi jeden kolík chybí, avšak žádný kolík v blízkosti nikde neleží, ani se nenajde evidentní díra po něm, hranice hřiště se určí spojnicí dvou sousedních, i když vzdálených kolíků. Lepší je ale zavolání člena Soutěžního výboru. Ten by měl vědět, zda kolík chybí, eventuelně kde se nacházel. On pak podle situace rozhodne a určí hranici hřiště.
• Jestliže kolík někde blízko leží a najde se díra po něm, kolík se vrátí na své místo a hranice hřiště je jasná. V případě pochybností opět musí rozhodnout člen Soutěžního výboru.
• Někdy je podél dráhy označen aut bílými kolíky. První kolík je třeba 50 m od odpaliště, pak je řada kolíků až třeba ke grýnu, a v určitém místě je kolík poslední. Je to příklad neukončeného autu. Je sice správné, když hranice hřiště jsou pečlivě vyznačeny kolem celého hřiště, ale striktně to nařízeno není. Někdy se označují jen části, jako v našem popsaném případě, kdy je aut "ve hře" – hrozí časté zahraní do autu. Je to možné, ale je třeba vyjasnit začátek a konec autu. V jakékoli poloze míče je třeba vědět, zda je v autu či nikoli. Právě u prvního a posledního kolíku je to důležité. Osvědčil se mi způsob, že bílým sprejem udělám u tohoto prvního nebo posledního kolíku čáru, resp.kousek čáry nějakým směrem, třeba kolmo na spojnici se sousedním kolíkem nebo ve směru spojnice se sousedním kolíkem, nebo podle situace nějakým jiným směrem. Tímto směrem do nekonečna jde hranice hřiště a mohu určit, zda je míč ve hřišti. Chyba je, když to takto určeno není. Můžeme si pomoci u prvního kolíku od odpaliště, kde první kolík spojíme s přilehlou značkou (kamenem) odpaliště. U posledního kolíku si takto pomoci nemůžeme a musíme zavolat rozhodčího, ať se s tím vypořádá.

Volné přírodní předměty, pohyblivé a nepohyblivé závady
Tyto časté objekty na hřišti nemají své hranice nijak označeny, jsou dány jejich velikostí a tvarem. Zacházení s nimi se řídí příslušnými pravidly, které si podrobně probereme jindy. Není ale marné si znovu přečíst definice těchto objektů. Stejně tak i těch následujících. Abychom přesně věděli, co je co.

Půda v abnormálním stavu

Náhodná voda (kaluž) a různé díry a hromádky po hrabavém zvířeti, plazu a ptáku také nijak označeny nejsou. Jsou určeny svými definicemi a při určování jejich hranic nebo toho, zda hráči překáží, aby mohl získat úlevu, je třeba postupovat podle Pravidel. Někdy je to obtížné, je to na hranici úlevy, takže občas musí rozhodnout rozhodčí.
Trochu jiné je to u půdy v opravě. Ta musí být Soutěžním výborem označena modrými kolíky nebo modrými nebo bílými čarami. Zde jsou hranice určeny a jsou jasné. U kolíků je to spojnice vnějších jejich bodů nebo vnější okraj čáry. Jako u vodní překážky. Míč je potom v půdě v opravě, když se jí dotýká. Soutěžní výbor může ale také určitý prostor prohlásit za půdu v opravě. Potom prostor není nijak označen, ale je to napsáno v Místních pravidlech. Někdy to vyžaduje situace na hřišti, kdy je např. v určitých místech špatná tráva nebo je mnoho míst po opravě nebo budování zavlažovacího systému nebo hřiště ve velkém rozsahu poškodila zvěř. Tento způsob určení půdy v opravě není ideální a může způsobit potíže při určování úlevy.