Úvodem ke krátké hře

Takže, vytáhli jste hole z kufru, sedíte na vozíku a zotavujete se z toho, jak se vám při zavazování golfových bot zamotala hlava. Přímo přetékáte dobrými úmysly: zkusit si pár dlouhých odpalů, chvilku přihrávat nakrátko k jamce, pár desítek odpalů z písku, 10 minut patování a pak tomuhle hřišti ukážete. Samozřejmě, to, co přijde potom, je něco úplně jiného. Po sérii zbabraných míčků, vyseknutých drnů a podivných odpalů na cvičném odpališti si uvědomíte, že šance, že se vůbec trefíte na fairway, je dost mizivá.

A tady je jádro pudla: místo toho, abyste šli na chipping green a pohráli si tam s holemi, které by vám přece jen mohly pomoct, abyste se zotavili z předchozích úderů, strávíte zbytek rozcvičování pokusy o strmé, majestátní údery s driverem, který vypadá jak olejový filtr na klacku.

Jistěže pomáhá, když trefíte dlouhý odpal, ale nic neuspokojí víc, než vnutit tomu dosud neposlušnému mrňavému kulatému nesmyslu svou vůli na fairwayi. Když vidíte, jak se (ač nerad) zastavuje v blízkosti jamky,  jako byste vyhráli ne snad válku, ale aspoň jednu z malých bitev.

V poslední době se zdá, že stále více hráčů určuje svou krátkou hru na základě vynálezu pana Sarazena, sand wedge. Většina profesionálů má vlastně dvě, stejně jako byste měli mít vy - s loftem 56 a 60-stupňů. Proto vám přinášíme miniseriál popisující celkem čtyři údery, které se dají s trochou cviku zahrát a jistě je shledáte na hřišti užitečnými.

Dlouhý líný lob
Tenhle úder známe v podání Phila Mickelsona z víkendových přenosů z PGA snad všichni. Phil se často dostane do sitauce, kdy zjistí, že nemá moc místa po stranách, míček leží blízko k jamce a není tu žádný green, se kterým by mohl počítat. Vyhlídky jsou chabé, ale potom se mu podaří neuvěřitelně pomalým švihem odpálit míček kamsi do nebes, kde se na chvíli zastaví, a pak se vrhne přímo dolů vedle jamky jako motýl, který si na sluníčku spálil nohy. Vy jen vyskočíte z křesla, až pod vámi praskne, a vylejete pivo na psa.

"JAK TO SAKRA DĚLÁ?"

Inu, krátká odpověď zní, že to trénuje celý život. Ale nebojte se - existuje způsob, jak dokázat, že budete vypadat jako génius. Tedy, příležitostně.

Nejprve si budete muset vybrat tu správnou hůl. Protože míček leží v ideálním poloze, měli byste použít wedge s velmi malým odskokem - 60-stupňová lob wedge mívá většinou menší odskok.

Takže popadněte svou 60-stupňovou wedge a založte ji za míček doprostřed vašeho postoje, přičemž váha je malinko víc na přední (u naprosté většiny hráčů tedy na pravé) noze. Protože chcete, aby hůl odvedla práci za vás, svírejte grip jen lehkým tlakem. Abyste využili celou hlavu hole, měl by být úhel při úderu mělký, takže se nesnažte ohýbat zápěstí, ale držte raději hlavu hole nataženou od těla (obrázek vlevo). Hlava hole by měla při úderu procházet rovnoběžně se zemí, skoro jako při prodlouženém patu, jen by se měla dostat pod míček. Po úderu nenechte své ruce napnout. Místo toho nechte při přesunu vpřed a otočení do otevřeného postoje lokty přitáhnout k tělu. To vám umožní udržet úderovou plochu otevřenou, čili směrem k obloze, a lehce odpálit míček vzhůru (hlavní foto, vpravo).

Při úderu se dívejte nahoru.

Slovo závěrem

Gratulujeme, lob jste zvládli. Teď si běžte cvičit Philův provinilý, stydlivý úsměv. Tváří v tvář svému úspěchu chcete vypadat geniálně, ale ne natolik, abyste byli vyzváni, ať to zopakujete. Nemáte valnou naději.

Občas se míček zakutálí do lesa nebo vysokého roughu. Ať už se jedná o navrácení míče na fairway či příhru na green, vždy musíte vědět jak na to.

Ptačí hnízdo

Poté, co jste si nechali přinést halogenovou lampu a vytáhli si z nosu pár klíšťat, jste konečně identifikovali míček. Bohužel je váš, a není potřeba dodávat, že není v té nejlepší poloze - tam kde leží to vypadá spíš jako ptačí hnízdo. Většina lidí si myslí, že je tu potřeba 60-stupňový wedge. Ale vy potřebuje odskok, aby hlavice hole nesklouzla přímo pod míček, a ten většinou získáte s 56-stupňovou holí.

Při úderu přesuňte váhu dopředu a otočte se

Postavte se nohama a tělem trochu doleva od vašeho cíle a úderovou plochu nastavte kolmo k jamce. Potom veďte pěkný, pevný čop na místo asi palec za míčkem a přitom otáčejte horní polovinu těla tak, abyste získali místo nezbytné k udržení úderové plochy v otevřené pozici po celou dobu úderu. Pokud při úderu nepřenesete váhu na levou stranu, hlavice hole předhoní vaše ruce a prudce se otočí. Abyste si zajistili správný přesun váhy, musíte při došvihu cítit, jako byste pravou nohu přesouvali na bříško pod palcem a na palec.

Při tomhle druhu obtížného postavení se bude chtít špička hlavy hole při úderu převrátit a tak vás připravit o zdvih. Abyste tomu zabránili, sevřete pevně hůl posledními třemi prsty levé ruky. A snažte se nešvihnout přes míček zvnějšku dovnitř, protože to by mohlo vést k mrtvému tahu. Myslete na přímý nápřah a na přímý prošvih.

Slovo závěrem

Poloha míčku je tu velká výzva. Udělejte všechno, co můžete, abyste získali pro tuto pozici získali cit - jako já tady. Udělejte si pár cvičných švihů ve vysoké trávě, abyste odhadli, jak bude při úderu brzdit hůl, a pak se do toho pusťte, jako byste měli ten plevel vysekat.

Chip ze svahu

Dobrá tedy! Váš neposlušný míček balancuje na svahu poté, co se překutálel přes green a skončil v polovysoké trávě, a jediný způsob, jak ho dostat alespoň o trochu blíž k jamce, je zahrát jeden z těch vychytaných úderů, který vynese míček zhruba dva metry nad okraj a ten se přestane chtít kutálet. Žádný problém pro trénovaného sportovce, ale vy si myslíte - a ne zcela neoprávněně - že jste v háji.

Možná jste - ve skutečnosti pravděpodobně a nejspíš zcela určitě ano - ale možná na druhou stranu nejste.

Zbraní pro tento den je relativně nepružná 60-stupňová wedge, a tentokrát chcete hrát míček zepředu, z postoje jen mírně otevřeného směrem k cíli. Jen mírně, protože u tohoto úderu chcete získat trochu větší švih kvůli mělčímu útočnému úhlu, a výrazný švih paží je v široce otevřeném postoji trošku neobratný, protože vám překáží pravé koleno. Tedy, můžete si to vyzkoušet - bývá to ale trochu kostrbaté.

Takže s váhou rovnoměrně rozloženou na obě nohy jednoduše švihněte přes míček z vnějšku dovnitř, přičemž v průběhu držte hlavici hole otevřenou a při došvihu nechte levý loket odtáhnout od těla. Stejně jako u líného lobu by po vašem odpalu neměly zůstat žádné nebo jen nepatrné stopy. Představte si hůl švihající rovnoběžně s trávníkem a jste na správné stopě.

Slovo závěrem

Tohle je v podstatě široký pohyb z vnější strany dovnitř, také s trochu sklopeným zápěstím. Je velmi důležité zahrát plynulý švih, protože jakékoli zaváhání se může proměnit v obrovskou chybu. Při prošvihu tu není čas na malé úpravy. Pokud se o to budete snažit, můžete očekávat krátký odpal a možná další příležitost k naprosto stejnému úderu.

Nízký skluz

Dobrá, takže jste se přiblížili na 30 metrů a hrajete teď přímo zepředu se spoustou volného greenu. Je to skutečně jen krátká nízká přihrávka železem 8 nebo 9 a hotovo – ale vás to nudí. Kam se poděla zábava? Viděli jste, že Tiger hraje tento úder zezadu pomocí sand wedge, s tvrdým a nízkým odpalem, který způsobuje divákům nervové kolapsy, než se míček rozhodne spadnout dolů a s trhnutím se zastaví u jamky. Je to úder, který potěší diváky, a oni jsou skutečně potěšeni. Ale pokaždé, když se ho pokoušíte zahrát, skončí to tak, že pošlete svého spoluhráče při foursome, aby za vás zaskočil. A taky, samozřejmě, nemáte žádné diváky.

Hrajte míček 56° sand wedge (má větší odskok než 60) hodně zezadu – za svou zadní nohou – a držte hůl nízko. Postavte se blízko k míčku; při tomto úderu se skutečně nemůžete postavit příliš blízko (hlavní foto vlevo). Je to takový osobní úder, a proto se musíte s míčkem velice sblížit, abyste mu mohli vnutit svou vůli. Nohy mějte blízko u sebe a stůjte ve velmi otevřeném postoji, s rukama zatlačenýma hodně dopředu před míček, a využijte co nejvíce zdvihu holi.

V tomto úderu se příliš neuplatní švih paží; při nápřahu pouze rychle přetočte zápěstí a přitom držte hlavu hole zavřenou. Potom zasáhněte míček zezadu krátkým, strmým čopem (fotografie, vpravo). Snažte se o „sklopený drn“, při kterém se kus drnu odhrne nahoru, ale neutrhne se. Míček by měl letět prudce a nízko a dvakrát až třikrát se sklouznout, než se vzpamatuje a odvalí se těch pár posledních desítek centimetrů k jamce.

A teď, dokud mají vaši přátelé pusy otevřené, odkráčejte stylem Garyho Coopera směrem k jamce, jako kdybyste měli tušení, co to vlastně děláte.

Slovo závěrem

Než přidáte tento úder do svého repertoáru, musíte si být jistí, že hrajete s míčkem, který vás bude poslouchat, protože nezáleží na tom, jak dobrá je vaše technika, pokud mlátíte do kusu kostěného porcelánu. Na hraní s kusem kamene není nic špatného, jen spolkněte svou pýchu a připusťte, že tenhle úder mít nebudete.

Pohyblivý písek

 
Hm… takže jste dokončili lob (vraťte se k prvnímu dílu a čtěte znovu), a podařilo se vám vyvrhnout míček do svahu bankru před vámi. Pardon, ale tady jsme upřímní. V každém případě, když máte míček pod nohama, je přirozené postavit se poněkud dál od něj, že? Mám na mysli, že se nechcete při nápřahu předklonit a odpálit toho chudáčka patkou hole, že ne?

V písku se držte blízko.

Jako obvykle, opak přirozeného je pravdou. Čím dále stojíte od míčku, s tím větší pravděpodobností necháte klesnout svou váhu na špičky nohou, čímž se spodní část šaftu dostane do odpalové zóny. Proto se postavte o půl palce blíže, přeneste svou váhu více na paty (foto nahoře, vlevo) a udržujte ji tak po celou dobu švihu. A použijte 56° wedge - ten extra odskok je určený k tomu, aby vás dostal z písku.

Kvůli pozici ve svahu se patka hlavy hole zaboří hluboko, takže se písek stlačí nejen mezi úderovou plochou a míčkem, ale také mezi spodní částí šaftu a míčkem. To spolehlivě stočí odpal doprava, takže ho musíte vyrovnat mířením poněkud doleva. Samozřejmě může dojít k přesně opačné situaci (a vy víte, že se to stane), kdy se špička hlavy hole může převrátit, takže musíte hůl při úderu držet pevně a udržet otevřenou pozici hlavy hole.

Také se musíte postavit nohama pevně do písku, abyste omezili práci nohou na minimum. Jakýkoli "elvisovský" taneček může způsobit pískovou lavinu, která míček odnese dřív, než se k němu budete moci dostat. Podle mých zkušeností to člověku moc nepomůže.

Slovo závěrem

Dobrá, z tohohle vám běhá mráz po zádech. Co máte dělat? Trénovat, sakra! Věnujte čas tréninku v cvičném bankru nebo tam zahrajte pár míčků na hřišti. Ať to uděláte jakkoli, zvykněte si na to, že nesmíte zahrát míček patkou, než to tak budete muset zahrát na hřišti při hře na úpravu HCP.